Narodila jsem se v roce 1973 v Liberci. Vystudovala jsem Střední zdravotnickou školu, obor všeobecná zdravotní sestra. Po absolvování povinné praxe jsem odešla pracovat na operační sály, dodělala atestaci a stala se atestovanou instrumentářkou. Pracovala jsem jako instrumentářka ve FNKV, v Ústřední vojenské nemocnici a poté odjela studovat a pracovat do kanadského Vancouveru. Po mnoha životních peripetiích v rodině jsem se vrátila zpět do Liberce. Nutno říci, že žádné z životních etap nelituji a všechny pokorně přijímám, včetně té, která mě přivedla zpět do Liberce. V současné době pracuji jako instrumentářka na operačním sále v Krajské nemocnici Liberec.
Nejen zdravotnictví
Jsem členkou KDU-ČSL, předsedkyní OV KDU-ČSL, místopředsedkyní KV KDU-ČSL, předsedkyní Sdružení Lidoveckých žen v Libereckém kraji a na úrovni města jsem ve výboru sociálně zdravotním a bezpečnostním. Snažím se do života uvádět věci a počiny, jako jsou hudební projekty s Jaroslavem Svěceným, obnovy a rekonstrukce poutních a sakrálních objektů, akce na podporu rodin a dětí, včetně pietních míst dětem zemřelým před porodem, během něj nebo po porodu. Mám drive, potřebu získávat nové zkušenosti, ale hlavně mám chuť udržovat, ale v případě nutnosti i měnit věci k lepšímu. Jsem zapřísáhlou milovnicí koček, každá kočka, která mi přeběhla přes cestu, by mohla vyprávět o tom, jak se stala mým rozmazlovaným miláčkem. Politika mi vzala mnoho iluzí, už vím, že není jen černá a bílá, že se na ní musí neustále pracovat, ustupovat nebo naopak si pevně stát za svým, když je to potřeba. Mým hlavním tématem je zdravotnictví, sociální oblast, kultura, ale nechci „zamrznout“ jen na těchto tématech. Jsem ovlivňována a chci se angažovat i nadále, v mnoha dalších, jako je ekologie, životní prostředí, náboženství a mezináboženský dialog, atd.
Každý den nablízku lidem
Jako instrumentářka jsem denodenně nablízku lidem, kteří jsou nemocní, umírají mi mnohdy před očima a nedávná doba COVIDu byla a stále ještě je jednou z etap mého života, kterou mohu bez ostychu nazvat jako jednu z nejhorších v mém civilním i profesním životě. Tak jak je válkou, válka na Ukrajině, je COVID v mnohém podoben válce biologické:-umírá na ni strašné množství lidí, umírají ve velkých skupinách, umírají a nevíte na co a proč a s každým z nich umírá kousek z Vás, protože mnohdy nevíte, jak jim pomoci. Hned od počátku jsem se zapojila do výroby ochranných pomůcek, kterých bylo žalostně málo, což bych nikdy nebyla věřila, že se může stát. Oprášila jsem šicí stroj, chodila do nemocnice do práce a když jsem přišla domů, šila jsem po nocích a po odpolednách rozvážela, za vydatné pomoci přátel, roušky do sociálních ústavů, DD, apod. S každým z Vás, kdo jste přišli o někoho ze svých blízkých, právě v době COVIDu, jsem do dnes v srdci spojena poutem, které vzniklo bezprostředně a za žádných jiných okolností by asi nevzniklo. Mně to však utvrdilo v tom, že mé srdce i duše jsou tak obrovské, že se mi do nich vejdou osudy a bolesti Vás všech.
A co je vlastně mým mottem pro nadcházející volby? Není to nic převratného, nezastaví se nám z toho srdce a ani nám to nevyrazí dech, ale je to naprosto jednoduchá a syrová pravda. Chci naplňovat heslo, že “pro dosažení úspěchu a to nejen ve volbách, se vůbec nemusíme vzdávat hodnot a principů, které dlouhodobě zastáváme.“
