Jedním z nezaměnitelných symbolů našeho města je novorenesanční radnice z konce 19. století. O okolnostech jejího vzniku se ale dnes již příliš nemluví. Samotný záměr výstavby se objevil po roce 1850. Se vznikem územní samosprávy v Rakouském císařství si politické vedení města určilo, že bude potřeba důstojnějšího sídla, než které představovala stará renesanční radnice. Kvůli havarijnímu stavu budovy zde od roku 1872 dokonce nemohla probíhat ani zasedání zastupitelstva. Ta se proto přesunula do blízké budovy Obchodní a živnostenské komory na náměstí.

Město ze strategických důvodů začalo s výkupem budov na severní části náměstí pro účely budoucího stržení (k tomu došlo až v roce 1888). Prostředky na stavbu nové radnice byly obstarány díky Liberecké spořitelně už koncem 70. let a v roce 1886 byly tyto prostředky rozšířeny i o odkaz poslance Franze Liebiega. Samotný výbor pro stavbu radnice byl ustaven rovněž roku 1886 a v jeho čele stál tehdejší starosta Carl Shücker. Uběhl rok a městu se podařilo prostřednictvím veřejné soutěže vybrat za velké konkurence návrh vídeňského architekta Franze Neumanna.

Roku 1888 připravil dodavatel stavby, kterým byla firma Sachers a Gärtner, stavební místo. Položení základního kamene provázely dvoudenní slavnosti, jejichž součástí bylo i představení v dnešním Divadle F. X. Šaldy. Po slavnostním projevu starosty byla do základů uložena schránka obsahující dobové dokumenty.

Následně začala samotná výstavba, na které se podílela řada dalších firem a řemeslníků z Liberce i nedalekého okolí. Hrubou stavbu se podařilo dokončit už v roce 1890, kdy byl symbolicky zatlučen poslední hřebík. Na vrcholku věže pak byla umístěna známá figura rytíře, která se inspirovala obdobným prvkem z vídeňské radnice. Velice náročná byla z hlediska řemeslného provedení i místnost pro zasedání zastupitelstva, která dnes ale plní roli obřadní síně.

Důvodů, proč se nepodařilo dokončit stavbu radnice v plánovaném období do roku 1892, jak je dodnes vyznačeno u vstupu, bylo více. Tím hlavním důvodem ovšem byla politická krize spojená s nárůstem německého nacionalismu. Následné odvolání starosty Shückera spolu s rozpuštěním zastupitelstva místodržícím hrabětem Františkem Thun-Hohensteinem paralyzovalo fungování města, a to se promítlo i do prací na nové radnici. Závěrečné práce proto stihly proběhnout až v roce 1893, kdy se novorenesanční radnice otevřela veřejnosti a začali se sem stěhovat úředníci. V září tohoto roku pak byl slavnostně položen i závěrečný kámen.

Pokud vás článek zaujal a máte zájem se dozvědět více o historii Liberce, tak rozhodně doporučujeme nedávnou publikaci Liberec ze sady dějin českých měst, která vyšla v roce 2017. Kniha vznikala za finanční podpory statutárního města Liberec a podílela se na ní řada oceňovaných autorů v čele s profesorem Robertem Kvačkem nebo již zesnulým docentem Rudolfem Andělem. Oběma pánům byla již v minulosti udělena Medaile města Liberec.