Liberec má široko daleko dlouhodobě pověst města sportu. Vzhledem k podmínkám pro zimní i letní sporty a turistiku v sousedních horách, je to logické. Kultura tu vždy byla spíš jen doplněk a ředitelé kulturních příspěvkových organizací museli bojovat o každou korunu. Ostatně to přesně odráží situaci v celé zemi. Lidé pracující v kultuře mají příjmy daleko pod průměrem, a to bez ohledu na fakt, že mají ve velké míře vysokoškolské vzdělání. Zkrátka se spoléhá na to, že svou práci milují a je jim koníčkem.

Kultura je vnímána jako něco, co „musíme živit“, co „umí jen natáhnout ruku“. Málokdo se zabývá tím, že vytváří pracovní příležitosti, že města, kde má kultura silnou pozici, lákají tuzemské i zahraniční návštěvníky. A ti návštěvníci se někde musí najíst, někde musí spát, utrácí v místě za dopravu a nakupují u místních obchodníků. A doporučí návštěvu přátelům a známým. Má tedy i významný ekonomický přínos tam, kde ji věnují patřičnou pozornost. Mimo tento fakt má samozřejmě bohatá kultura významné společenské, vzdělávací a sociální funkce. Učí nás vnímat krásu, obohacuje náš duchovní život, je stmelovacím prvkem místní komunity. Navíc, to co nám zůstalo po předcích, co obdivujeme, chráníme a vyzdvihujeme, jsou počiny kultury. Hudba, výtvarné umění, architektura a další její součásti.

Liberec nikdy neměl pro kulturu dlouhodobý plán a nepočítal s ní jako s prioritou. Ani současné vedení města zatím nemá jiný přístup. Je to jasně vidět mimo jiné na nerovnováze ve výši finančních prostředků v dotačním fondu na sport (10 mil. Kč) a kulturu (2 mil. Kč). Při reorganizaci na městě dokonce došlo k tomu, že se kultura stala pouhou součástí odboru cestovního ruchu, kultury a sportu, a nemá samostatné oddělení. Jsou to zcela konkrétní kroky, které jen potvrzují, že současné vedení této důležité oblasti nepřikládá roli, kterou má jednoznačně mít a nehodlá předchozími městskými vládami zakonzervovaný stav měnit. Kultura tak i nadále zůstane na okraji zájmu města.